Každý z nás to už někdy slyšel: „Kdybychom tak měli moře. Praotec Čech měl jít dál, až k moři.“
Pokud bychom chtěli odhadnout, kam by se patriarcha Čech dostal na mořské pobřeží, když by se tedy v Čechách nezastavil ale putoval dál, musíme se podívat na to, odkud přišel. To je vždy tak, cesta musí mít logiku. Když půjdete pěšky do Afriky, tak to nebudete brát přes Finsko. To dá rozum.
Musíme upřesnit, že do Čech a na Moravu nepřišli Čechové či Moravané, ale nějací lidé, pro které se až o hodně později ustálil název Slované. Římané (Tacitus) je dávno předtím nazývali Venedi, jenže vůbec není jisté, že Venedi byli opravdu Slovany. Protože se o té době ví hodně málo, a vše jsou více nebo méně podložené konstrukce, uvedeme v malé kostičce nejčastější tvrzení.
První vlna
Napřed na západní Slovensko, potom na Moravu a nakonec do Čech se přistěhovali ve třicátých letech 6. století našeho letopočtu kmeny, které už Slovany byli zcela jistě, a nazývali se Antové, Sklavíni a snad i Veleti. Antové přišli ze své známé původní oblasti, tedy stepí jižně od dnešního Kyjeva, Sklavíni to měli o kousek dál, ale jenom o trochu. Jejich sídla byla východně od Kyjeva. Také to byli stepní lidé. Veleti přišli (pokud přišli) ze severu, snad od Baltského moře.
Samozřejmě tyto kmeny, dle naší tradice, přišli s mírem v duši a otevřenou náručí, a tak přesvědčili tehdejší domácí obyvatele aby též otevřeli svou náruč, dali jim své ženy a majetky, a pokud by náhodou trochu obtěžovali svojí přítomností nově příchozí, tak se raději vystěhovali do nehostinné ciziny. O jejich mírumilovnosti svědčí i to, že tehdejší Slované byli s velmi velkým zájmem najímáni Byzantinci, Gepidy a Langobardy, proti Ostrogótům a také pro změnu proti Byzanci. Válčili úspěšně, a s každým novým tažením byli schopni si osvojovat modernější válečnické techniky. Byli prý moc krutí. No to se stává, zapomeňme na to.
Tito Slované (v našich zemích) měli šedesát až sedmdesát let na to, aby asimilovali, případně vytlačili zbytky předchozího germánského (snad langobardského) živlu. Je i možné, že zpočátku byla vládnoucí vrstva germánská, která se tlakem většiny poslovanštila obdobně, jako turkičtí Bulhaři, i později severští (germánští) Varjagové v Rusku.
Měli tak malou zásluhu o vznik jednoho německého kmene. Od germánského obyvatelstva přišlého z Bohemie byl pojmenován zeměpisný, kmenový a později i politický útvar Baiuwarie, čili Bavorsko, Bavoři. Co bychom neudělali pro své sousedy.
Druhá vlna
Velmi zhruba okolo roku 600 (možná později) se v našich krajích objevuje druhá vlna slovanského živlu. Asi měli zprávy, že už je vše ke stěhování připraveno, nebo starousedlí soukmenovci potřebovali pomoc proti avarským nájezdníkům, anebo se jim prostě chtělo. Tito další Slované by měli ale přijít z jihovýchodu (střední Poddunají). Nově příchozí kolonisté většinou nejen mění dějiny, ale také přepisují staré. Protože je pravděpodobné, že nové slovanské obyvatelstvo ovládlo původní, a později s ním splynulo (což bylo v případě stejného jazyka jednoduché) byli to právě ti nově příchozí, kteří vytvářeli legendy o příchodu národa do nových území, které měli legitimizovat jejich trvalé osídlení.
Tedy, pokud bychom hledali praotce Čecha, tak právě v této druhé vlně. Ostatně i kronikářská zpráva tak řečeného Dalimila říká: „V srbském jazyku jest země, jiež Charvátci jest jmě. V tej zemi bieše lech, jemuž jmě bieše Čech.
Ten mužobojstva sě dočini, pro něž svú zemi provini.
Ten Čech jmieše bratruov šest, pro něž jmieše moc i čest, a ot nich mnoho čeledi, již jedné noci Čech osledi.
I vybra sě se vším z země, jiež bieše Charvátici jmě.“
To znamená, že Čech žil na území dnešního Chorvatska, a byl odtud nucen odejít (nebo utéci). A to pro vraždu, kterou spáchal. Z dalšího vyplývá, že šel do Bohemie. Protože Dalimil už psal svoji kroniku česky, tak Čech šel do Čech, aniž věděl, že se budou Čechy jmenovat. Pojmenovali je pochopitelně až když dorazil.
Jak by to, kdyby se?
Tak a konečně jsme se dostali k našemu, – co by, kdyby?!
Kdyby Čech se svojí družinou přišel do tehdejší Bohemie a ovládl, či spojil se ze starousedlými Slovany, tak by jim řekl novinku, a sice: „ jmenujete se Češi, po mně, protože jste to tak sami chtěli, a ani jste o tom nevěděli. Tak, a teď mě mějte rádi!“
Potom by je přesvědčil, že je nutné se sebrat, opustit obdělaná pole a vyklidit zemi. O tu se bát nemusí, on se jí rozhodně někdo ujme, než stačí pracně vyklůčené lesy zarůst. My Čechové půjdeme k moři, protože jsou tam pláže s pěkným pískem. Také jedním propagovaným hlavním důvodem Čecha a rady starších pro odchod je to, že mořské ryby obsahují více jódu než sladkovodní, a tak ubude v národě kreténismu, způsobeným poruchami štítné žlázy. Samozřejmě, praotec se také zamyslel a řekl si, že potomci začnou jezdit na dovolenou k moři. A on tím přestěhováním národa jim zlevní cestu, a bude tak za to na věky veleben.
Kam? Výběr je malý!
Když se rada starších rozhoduje kam, na výběr toho moc není. Na východ moře není. Tedy je ale až u Tichého oceánu. Na jihovýchod? Odtud Čech přišel, to nejde. Na jih a jihozápad, to je vše obsazené. To by mohli snad zvládnout všichni Slované dohromady, ale samotní Češi. A kdyby to zvládli Čechové dohromady s ostatními, co by na nás při tom dělení na tom jihu zbylo? Nakonec bychom se klepali zimou bez moře někde v Alpách nebo Pyrenejích. Hrozná představa. Jít přímo na západ? To by vycházel cíl cesty někde v dnešní Francii u Atlantiku. To by se Frankové zlobili a zcela jistě by to neschvalovali. A to by se holt nedalo nic dělat, protože Frankové v těch dobách v západní Evropě schvalovali všechno.
Kdepak, schůdná cesta k moři by vedla jenom, ostatně tak jako pro mnoho jiných slovanských kmenů, na severovýchod k severnímu moři, na proslavené pláže Rujány. Snad i na sever u moře Baltského, kde byli baltské (jak jinak) kmeny, tam by to snad také šlo.
Byl to dobrý nápad?
A tady nastává ta situace, kdy se karta obrací, a kdy by se postupně začalo ukazovat, že to rozhodnutí dostat národ mermomocí někam k moři bylo velmi špatnou ideou. Proč? Vezměme to postupně.
Ostatních slovanských kmenů do stejných míst mělo zamířeno povícero. Byla by to pěkná rvačka se mezi ně vměstnat. Češi by se jistě nenechali odradit prvními drobnými těžkostmi, a s bratrskými slovanskými kmeny by se jistě domluvili. Že ne? No tak, vždyť měli mustr na to, jak se čistí česká kotlina od germánské chamradi. Použít jej na bratry Slovany sice bolí a rozdírá jejich srdce, – ale co se dá dělat.
Ty pláže Severního moře i Baltu tam skutečně jsou a písek pěkný také. Až na to, že je většinou velmi jemný. Po vstupu do vody je máte i v ….., tedy všude. Moře je studené, a i v létě je tam většinou zimomřivé podnebí. Tedy na dovolenou je to vyloženě nekomfortní destinace, hodící se maximálně tak pro turisty ze socialistického Československa, kteří jinam nemohou.
S tím kreténismem by se národu také moc nepomohlo. Mořská sůl ze Severního moře, a o Baltu to platí dvojnásob, má málo jódu, neboť je málo slaná. To ve Středozemním moři je to jinak, o tom vest řeč je však zbytečné. Jak to vidím, potomci by moc neděkovali. Zvláště, když by věděli, že jejich předkové, kvůli jednomu vrtošivému starci, navíc zločinci (byl to přece vrah), odešli ze země, kde „v sadě skví se jara květ, zemský ráj to napohled!“.To by dovedlo naštvat.
Jenže mohu čtenářstvo uklidnit. Potomci by naštvaní nebyli, zima by jim vůbec nevadila, kreténismem by netrpěli a tak dále. Proč? Oni by totiž s velkou pravděpodobností vůbec neexistovali. Tedy přesněji, – my, jako národ Čechů bychom během poměrně krátkého období, zmizeli z historie (nejpozději ve třináctém století), a mimo jiné, nikdo by už nemohl psát podobné nesmysly v tomto nám drahém jazyce. Čeština by totiž ze staroslověnštiny vůbec nestačila vzniknout.
To by to dopadlo
Bylo řečeno, že možnosti kam jít dál jsme totiž měli pouze takové, jako ostatní západoslovanské kmeny. Tedy buď na severovýchod nebo na sever. Tam bychom se mohli rozhodnout, spíše okolnosti by rozhodly za nás, pro jednu ze tří možností. Všechny by ale byly špatné z pohledu zachování českého gens (to je národa, jazyka atd. jak chcete).
Možnost první byla nechat se na vysněném místě na břehu moře pohltit germánským živlem. To pohlcení by se dělo fyzickou likvidací, odvlečením do otroctví (protože bychom nebyli – ani nemohli být- křesťané, tak by se to smělo) a zbytek by byl asimilován. To by se stalo, pokud bychom doputovali na místa kdysi obývaných Polabskými Slovany, což bylo asi dvacet kmenů sdružených ve dvou kmenových svazech Obodrité – Bodrci a Lutici -Veletové . Dnes velice zhruba na území Spolkové republiky Německo.
Možnost druhá, pokud bychom došli na území dnešního Polska (což byla dříve většinou německá území). Tak by platila obdoba, jako při možnosti první. Možná by likvidace nastala o trochu později. Jediná změna by byla v tom, že germanizace se nemusela ani stačit dokončit, ale jistě by ji nahradila následná polonizace. Tak dopadli baltští Slované.
Při třetí možnosti bychom šli ještě dále na východ od Visly. Tam už nebyli Slované, ale na cestě by byli Prusové. Pohanští Prusové nebyli Němci, byl to baltský národ. O ně a o nás (by) se postarali křížové výpravy. První by nevedl český král Přemysl II. Otakar, jak by také mohl, kdyby neexistoval, ale našli by se jiní, a dílo, jak je známo z historie bylo dokončeno Řádem německých rytířů za pomoci Řádu mečových bratří. Původní Prusové byli zatvrzelí pohané (my bychom byli jistě též), a tak se většinově vyhubili, méně asimilovali. Němečtí kolonisté totiž byli plni chuti připraveni obsadit jejich území, a tak učinili svůj první velký Drang nach Osten.
Tedy shrňmež si to: Prusové neexistují, pokud si je nespleteme s německými Prusy, kteří od nich převzali pouze jméno. Polabští Slované a baltští Slované se také jaksi v OSN nevyskytují. Samozřejmě nemá smysl mluvit o statisticky zanedbatelných zbytcích Pomořanů a Kašubů v Polsku, či Lužických Srbů v Německu.
Pokud by se Češi z Bohemie vydali hledat moře, snad by jej i našli. Dnes by ale na tutovku hraničící s jistotou neexistovali! A teď je dobré si uvědomit, že nemluvíme o Nich (Češích) ale o nás.
To až zase nějaký rozumbrada v restauračním zařízení začne nad čtvrtým půllitrem ventilovat své snění slovy: „Jo, to kdyby praotec Čech šel kousek dál, tak jsme měli moře a všechno by bylo jinak.“ Měl by pravdu, všechno by bylo jinak.