Reklama
 
Blog | Richard Händl

Žila mýtická knížata?

Jména v posloupnosti Krok, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít známe ze školy. Ne že by uměla většina lidí vyjmenovat, jak jdou po sobě, ale při pohledu na tu řadu řeknou ano, to jsou mýtické postavy našich dějin známé ze Starých pověstí českých.

Nebudeme se nyní detailně zabývat tím, zda osoby pod uvedenými jmény vůbec žily, či nikoli. To už provedlo mnoho povolanějších v dřívějších dobách a dnes převažuje mínění, že vůbec neexistovaly.

Chtěl bych zde upozornit na jeden veřejnosti neznámý názor, který tvrdí, že postavy nejen neexistovaly, ale dokonce že i sama výše uvedená jména nejsou ve skutečnosti jmény.

Je to prý smysluplný souvislý text, a ne, byť fiktivní, knížecí rodokmen. Tento názor zastává profesor na hamburské univerzitě Vladimír Karbusický, hudební vědec a autor sociologických, semiotických a hudebně-antropologických studií.

Reklama

Ve své vědecky fundované práci (kterou pochopitelně nebudeme detailně rozebírat) se mu pomocí srovnávacích metod v etnologii, etnomuzikologii a literární analýze tento názor podařilo uspokojivě vysvětlit.

Co sled uvedených slov znamená? To profesor Karbusický přímo neříká (pravděpodobně z nutné vědecké skromnosti), ale po velmi složitých konstrukcích vymezil textový fragment, kterým shrnuje rekonstrukci textu jen v hláskách nesporných a nezvratných, obsažených ve výše uvedeném seznamu jmen. Rekonstrukce potom vypadá takto:

 

Krok´ kazi (Tetha, Thetka, atd.), lubo… pŕemśl

nezamyśl… m… na ta voj´a ni zla

kr´z… my s… neklan… (am)… gosti vít…

 

Interpretace tohoto fragmentu vystupuje na povrch. Pokusím se, ačkoliv je to samozřejmě troufalost, nabídnout jedno z možných doplnění (nemusím totiž trpět vědeckou skromností, žádným vědcem nejsa):

 

Kroky (své) nekaž, raději (nebo) přemýšlej,

nezamýšlíme na tě vojny ni zla,

kříži my se neklaníme a hosty vítáme.

 

Samozřejmě se text dá interpretovat i jinak, ale to je věcí lingvistických odborníků. Kosma by v tomto případě slova převzal již s názorem, že se jedná o knížecí rodokmen, a po něm další.

Samotný historický základ textu je vřazen do poloviny 9. století, do doby vojenských střetů českých vojsk s Franky. Nabízela by se možnost, že podobný text mohl stát na tabulích umístěných na stezkách umožňujících vstup do země.

Pro tuto teorii mimo jiné také mluví to, že uvedená slova se jako jména vlastní v 8.–9. století (ale ani později) v žádných pramenech nevyskytují, přestože z té doby jsou známa jiná jména českých vůdců (či vojvodů nebo předáků), například Lech, Svatoslav, Heriman, Mojslav, Priznoslav, Vitislav a jiní.

Kdyby se tato teorie ujala, byl by tento fragment, jestliže by skutečně byl někde nalezen v psané podobě (což je velmi nepravděpodobné), také prvním textem staré češtiny (předpokládejme, že psané latinkou). Pokud byl totiž určen cizincům ze západu, bylo by nesmyslem, aby byl psán hlaholicí, která v té době asi ještě neexistovala.

Možná že se za čas děti budou ve škole učit nějakou naznačenou modifikaci textu výše uvedeného a ten (myšlen je jeho smysl) nezní špatně ani dnes.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama