Tento člověk byl Neapolitánec, narozený v roce 1385. Talentovaný mladík vystudoval práva, a již v jeho dvaceti létech jej neapolský král Ladislav učinil správcem Perugie. Toto správcování však nestálo ani za řeč. Král zemřel, v Perugii vypukla vzpoura a Kapistran skončil ve vězení. Ne, že by zanevřel na politiku, ale řekl si, že na to půjde jinak.
Vstoupil do františkánského řádu a studoval teologii, poté začal dělat kariéru mílovými kroky a stal se dokonce na šest let generálním vikářem řádu.
Teprve ve svých zhruba čtyřiceti létech začal kázat. A to bylo něco! O jeho řečnickém umění projevujícím se v jeho kázáních kolují celé legendy, ale nejsou to legendy vymyšlené.
Církev samozřejmě schopnosti vynikajícího řečníka dovedla využít. Používala jej, jako dokonalého davového manipulátora k obrácení veřejného mínění správným směrem, například v případě proti sektě fratricellů v Itálii.
Protože všude kam přišel, se jeho umění setkalo s úspěchem, byl v roce 1451 papežem jmenován coby papežský legát ve Svaté říši římské. Důvody to mělo dva. Podpořit ve svých kázáních boj proti Turkům mezi lidem obecným i vojskem, se kterým se později dokonce zúčastnil protitureckého tažení. Druhý důvod byl prozaický, – přivést zpět do lůna katolické církve co nejvíce „kacířů" z husitských, respektive utrakvistických Čech.
Vypráví se, že než vstoupil na území Koruny české, byla jedna z jeho zastávek Vídeň, kde přednesl kázání pro sto tisíc posluchačů, kteří při něm byli silně pohnuti a skoro všichni prý plakali. To se snad ani nedá vysvětlit běžnými řečnickými schopnostmi, zde muselo možná navíc působit jakési fluidum (hypnóza, telepatie a podobně).
Představme si přitom, že Kapistran kázal latinsky, čemuž tam pochopitelně skoro nikdo nerozuměl, a jeho slova tedy do němčiny překládal přítomný tlumočník.Vždyť je oba nemohlo být skoro slyšet, i kdyby uvedený počet posluchačů byl poněkud nadhodnocen.
Pro srovnání, jak by asi vypadala skutečnost, kdyby Václavové Havel a Malý společně s ostatními v listopadu 1989, hovořili s balkónu Melantricha na Václavském náměstí bez mikrofonu!
Staré letopisy české k roku 1451 uvádějí:
„Téhož roku přišel z Říma do Rakouska k římskému králi od papeže jeden mnich z řádu sv.Bernardina (odnož františkánského řádu, charakteristická svou přísnější řeholí), jménem Jan Kapistran, a ten kázal a prorokoval, že se s věrnými českými kněžími mají v budoucnosti dít divné věci. Toulal se po různých městech a krajích v Rakousku, v Polsku, na Moravě i v Čechách a všude kázal a obviňoval z kacířství. Falešnými zázraky odvedl mnohé pány na Moravě od kalicha Kristova. Na Moravu za ním vyjel Mistr Rokycana a chtěl se s ním přít, ale mnich Kapistran před ním utekl až do Uher."
V té době Jiří z Poděbrad držel v zemi faktickou moc, jako správce a ochránce práv císařovny a královny vdovy Barbory, ale také i vůdce strany šlechty převážně přijímání pod obojí.
Jiří asi dobře věděl, s kým má tu čest. Proto také Kapistranovi zakázal vstup do vnitrozemí Čech a zejména do Prahy. Možná právě jenom proto, ačkoliv Kapistran obcházel české země několik let, se mu podařilo obrátit na katolickou víru prý „pouze" šestnáct tisíc lidí!
Jan Kapistran zemřel 23.října roku 1456, tedy celkem brzy po 22.červenci téhož roku, kdy se zúčastnil společně s uherským vojskem vedeným Janem Hunyadym bitvy u Bělehradu. Tam bylo turecké vojsko na hlavu poraženo.
Evropa si mohla načas od Turků vydechnout určitě i díky Janu Kapistranovi, mistru propagandy, který byl později za své zásluhy církví svatořečen.