Nebudu
opakovat staré a omleté důvody, které hovoří
proti tomu, aby lidé v průběhu času přenášeli tuny
vody z prodejních míst do svých domovů.
Chtěl bych jenom
zmínit jeden poznatek, který je obecně neznámý.
Odpůrci Pet lahví často argumetují tím, že
voda v nich je stejně zdravá, jako ta v kohoutku. A někdy,
že se do nich stejně stáčí běžná voda z
vodovodních řadů, a prodává se to.
Tito nepřátelé
PETek by mohli použít i další a netradiční
argument. Totiž, že voda obsažená v nich může být
a často snad je i škodlivější, než ta doma z kuchyňského
kohoutku.
Totiž, lidstvo je
na světě 3 milióny let (?) a předchůdci lidí ještě
podstatně déle. Všichni ti naši předci o typ vody, který
je ve významném množství plněn do plastů ani
nezavadili. Oni totiž neznali způsob, jak se k ní dostat.
Celé
lidstvo ve své historii pilo pouze povrchovou vodu. Také
někde i podpovrchovou vodu v mělkém uložení.
Hlubinné odběry vody jsou v zásadě věcí až
20. století, kdy se našly prostředky, jak to hlubinné
jímání realizovat (v podstatě hlubokými
vrty).
Dříve
lidem k hašení žízně sloužily potok, řeky,
rybníky, louže a podobně.
Uvádí
se, že nejstarší studny, u nás objevené, byly
v keltském oppidu v Hrazanech (Sedlčansko). Bylo jich tuším
šest a měli hloubku dokonce celé 2 m. Pro informaci to bylo
v době (velice zhruba) narození Krista.
O
povrchové a přípovrchové vodě se ví, že
je měkká, s hloubkou odběru totiž stoupá obsah její
mineralizace a voda „tvrdne".
Co z toho tedy
vyplývá? Závazné normy na pitnou vodu
stanovují (zjednodušeně) maximální hodnoty
chemismu některých látek v ní obsažených
a také její mikrobiologické znečišťení
. Z hlediska norem je jedno, jestli pijeme upravenou vodu z řeky
(například vodní nádrž Želivka), nebo jímanou
ze čtyř set metrové hloubky (například z vrtů v
České křídové tabuli), pokud voda splňuje
podmínky dané normou.
Existují
už delší dobu u některých hydrogeologů a hydrologů
názory, že voda z hlubokých obzorů může mít
jiné negativní (normou pochopitelně zatím
nezachycené účinky) vzniklé právě tím,
že pro člověka není přirozená.
V
případě vody se totiž obtížně mění norma
na pitnou vodu u nové látky – prvku, protože
prokazovat škodlivost je běh na delší dobu. V našem
případě se ale asi nebude jednat o novou škodlivou látku,
ale spíše nějakou nám zatím neznámou,
možná škodlivou vlastnost vody.
Voda v hlubších
hydrogeologických obzorech je velmi stará, voda na
povrchu je včera narozený kojenec. Společnost, která
vyrábí tzv. Dobrou vodu sama udává, že
odebírá vodu z hloubky 260 m, a ta voda prý byla
vytvořena před 16 000 lety.
Mimochodem, pražská
vodovodní síť je zásobována ze dvou
povrchových zdrojů vody (Želivka, Vltava) a jednoho mělce
podpovrchového (kvartérní studny v Káraném).
Ach to máme v Praze zdravou vodu!
Moje psaní
samozřejmě není studií o škodlivosti balené
vody podle hloubky zdrojů. Je to ale reálně uvažovaná
možnost, která se už delší dobu studuje.
A
hlavně, je to třeba slušný argument pro ty, kteří
táhnou do boje proti balené vodě.
A
ještě více pro ty, kterým už opravdu začíná
vadit tahání se z vodou, tříděním lahví
(v tom dobrém případě) a odnášením do
kontejnerů, i nezanedbatelnou tisíci násobně větší
cenou (nevím kolikanásobně, nechce se mi to počítat).
Možná si tím zvyšují fyzičku, o velmi malý
kousek, a přitom si možná ničí zdraví (o jaký
kousek a zda nevíme, zatím!)
Koneckonců,
zastánci přírodních podmínek našeho
života přece ani jinou, než člověku přirozenou povrchovou vodu
pít nemohou.
Zjistěte
si, z jakého zdroje je voda ve vašem kohoutku?!
Richard
Händl