Jirásek totiž napsal, že když přišli za Přemyslem poslové od Libuše, aby se stal knížetem Čechů a jejím manželem, tak k nim takto promluvil:
„Žel, že jste tak ráno přišli. Kdybych byl mohl tuto roli doorati, byla by po všechny časy hojnost chleba. Ale že jste si pospíšili a mně dílo přerušili, vězte, že bude v zemi často bývati hlad."
Z uvedeného zcela jasně vyplývá, že oral proto, aby pole vzdělal, -a tím potažmo zajišťoval obživu. Tedy zemědělec, jak jinak!
Tuto základní posvátnou pověst o mýtických počátcích našich dějin samozřejmě skoro všichni významní čeští historici zkoumali a snažili se najít správný výklad symboliky v jejím textu. Docházeli k různým zajímavým teoriím nicméně, že by orání Přemyslovo s volky a pluhem znamenalo něco jiného než zemědělskou činnost, nikdo z nich nezpochybňoval.
Navíc je tu jedna shoda a to s Poláky, ve starších dobách nám nejpříbuznějším národem (Slováci prominou). Tam zakladatel jejich prvního panovnického rodu Piastovců se představte si, trochu překvapivě jmenoval Piast a byl podle pověsti „také" rolník – sedlák, – tedy zemědělec! Navíc je zdůrazněno, že byl chudý. Z toho vyplývá, jako by ti zemědělci, jako zakladatelé panovnických rodů, byli nějaká slovanská tradice.
Jako Romulus
Bylo to tedy jinak?
Myslím si, že ano!
Přemysl samozřejmě s pluhem oral, ale ne pro obživu. Tato činnost totiž, podle mého, znamenala vytyčování či vymezování hranice.
Jirásek při psaní svých pověstí samozřejmě vycházel ze starých kronik (navíc v době ještě ovlivňované Rukopisy královédvorským a zelenohorským). Nejvíce čerpal z kroniky nejpopulárnější, kterou napsal Václav Hájek z Libočan. Ten, jak se dnes ví, byl mistr fabulace, bohužel na úkor historické přesnosti. Vymýšlel si nejen nové události, ale nově dopracoval i již dříve známá fakta.
Pojďme k pramenům nejstarším, které byly znění původní pověsti nejblíže.
V Kristiánově legendě, která dle dnes většinového názoru historiků pochází z konce desátého století, je Přemyslův příběh velmi krátký, a můžeme jej proto podat v celém jeho znění:
„Potom nalezše (Čechové) nějakého velmi prozíravého a důmyslného muže, jenž se jenom orbou zabýval, jménem Přemysla, ustanovili si ho podle výroku hadaččina knížetem nebo vladařem, davše mu za manželku svrchu řečenou pannu hadačku (Kristián ještě nezná jméno Libuše)."
To je skutečně všechno o Přemyslovi Oráčovi z Kristiána. Pro nás je významné, že se píše o Přemyslovi to, že se zabýval pouze orbou, jako by neměl už dělat nic jiného. Pro zemědělce je orba samozřejmě velice významná činnost, nicméně zrovna tak důležité je třeba setí či sklizeň úrody. Proč je pouze zdůrazněna orba?
Pojďme dále. První náš kronikář Kosmas, který žil a psal zhruba sto let po Kristiánovi, se už o Přemyslovi rozepisuje více, a tak tu není prostor pro celé podání této pověsti. Budeme tedy pouze komentovat jeho text:
V Kosmově textu o této pověsti není o tom, že poslové přišli ráno a zapříčinili tak nedoorání pole a tedy předpovídaném, následném hladu ani zmínka! Tudíž, nedá se z toho apriorně tvrdit, že Přemyslova činnost (orba) sloužila pro zemědělské účely, související s výživou národa.
Zato je u Kosmy řečeno v pasáži, kdy Libuše vypravuje posly na cestu, že „Přemysl bude orat na úhoru, který kupodivu, ač leží mezi tolika poli, přece nenáleží k žádnému poli." A v tom je jádro pudla! Takto zdůrazněný úhor může velmi dobře znamenat symbolické území nikoho, a tam se přece dá vytýčit hranice!
V tom jej ostatně nepopírá ani Jirásek. Ten používá místo úhoru výraz oulehle a píše: „…oulehle divná, ležíť uprostřed mezi tolika rolemi, a přece k žádné nenáleží."
Motiv úhoru v různých obdobách, mají i ostatní kronikáři.
Jako samotný argument by toto asi nestačilo. Bylo by to málo, kdyby ovšem toto jednání (orba) nebylo archetypem, objevujícím se i u jiných národů v obdobné souvislosti. Tam se totiž také vytyčovaly v zakladatelských pověstech hranice města, či území kmene a podobně, -orbou.
V Evropě je asi nejznámější příklad Romula, který vytyčoval pluhem hranice Říma (což bylo prý přejato od Etrusků). Dále skandinávští Inglingové (zakladatelský skandinávský panovnický rod, obdoba našich Přemyslovců), kteří panovali ve Švédsku a Norsku. Ti také ze stejného důvodu orali. Potom je tu ještě významný německý panovnický rod Welfů, kde se objevuje v jejich mýtické genealogické pověsti to, jak zakladatel odděloval hranice zlatým pluhem. Ale jsou i další. Je docela pravděpodobné, že právě u nich se inspirovala pověst přemyslovská. Důvod je zcela nasnadě:
Spíše Welfové než Piastovci
V době, kdy psal Kristián svoji legendu, ve které se poprvé objevil motiv Přemysla Oráče, žila v Čechách záhadná postava královny Emmy, jinak manželky knížete Boleslava II. Moc se o ní neví ale převládá názor, že pocházela z Burgundska a pocházela z tamní vládnoucí dynastie. Ta dynastie v té době nebyl nikdo jiný než právě panovnický rod Welfů.
Přestože o Emmě máme málo informací víme, že pocházela z kulturně vyspělejší oblasti než byly tehdejší Čechy, o čemž konečně máme i několik hmotných dokladů. Ergo kladívko, ovlivňovala velmi silně kulturní prostředí tehdejší české elity, do které patřil bezesporu i Kristián.
Mimochodem, Welfové pravděpodobně inspirovali Přemyslovce ještě jednou, i když o mnoho později. Znak červené pole se stříbrným lvem, které přijali za svůj ve dvanáctém století, se u nás objevil později také."
No a jak je to s těmi Piastovci? Odlišnosti tu jsou. Zatímco náš Přemysl se měl vyskytovat v naprosto nedatovatelných dobách a fakticky určitě neexistoval, jak se dnes shodne prakticky celá historická obec. Piast (také někdy Past), podle nejstarší zapsané pověsti v kronice Gallově (psané zhruba ve stejné době jako Kosmova kronika) možná historickou postavou opravdu byl. Totiž od Piasta po prvního historicky uznávaného Piastovce Ziemomysla se tradují v pověstech pouze tři generace, tedy Ziemomysl by byl pravnukem Piasta. Pro nás je ovšem v tomto případě odlišnost důležitá v tom, že o orání, jako zásadní Piastově činnosti se neříká nic. Dokonce ani ta jeho zemědělská činnost není podstatná. V kostce: Piast prostě prokázal dobročinnost poutníkům tím, že je pohostil, a potom (ne hned!) byl odměněn knížectvím.
Proč se takové vysvětlení přemyslovské pověsti nikdy neobjevilo?
Je možné, že to nikoho ještě nenapadlo, ale je tu možná také jedna čirá spekulace. Představte si, s jakou by se asi potázal ten, který by chtěl zmenšit území státu. Stadice, tedy obec, kde se zmíněná pověst měla odehrát, je totiž zhruba dvacet kilometrů vzdálena od dnešní státní hranice (která je považovaná za odvěkou) směrem do vnitrozemí.
Ukončit toto vyprávění by se dalo srovnáním: Piast se stal knížetem ne proto, že byl zemědělec, ale proto, že byl pohostinný (jak se píše v Gallovi), Přemysl se stal knížetem ne proto, že oral, ale proto, že byl chytrý (přečtěte si výše v Kristiánovi), a to je určitě lepší kvalifikace pro vládce, hodná následování!