Asi tak v sedmnácti letech jsem se dozvěděl ze strany příbuzných mé maminky, že máme v rodině také jednoho popraveného v politických procesech z padesátých let.
Legenda o tomto příběhu zněla v podání příbuzných (s matčiny strany) asi takto:
Byl bratránkem mé babičky (samozřejmě opět z maminčiny strany), který byl sedlákem. V rámci zastrašení venkova při nucené kolektivizaci, byl Státní bezpečností vybrán spolu se dvěma dalšími vesnickými sousedy a obviněn z vraždy nějakého místního potentáta. Za to byli všichni tři v roce 1951 odsouzeni k smrti a popraveni. Tu vraždu snad estébáci měli provést sami, protože to byl sice jejich člověk (komunista), ale z nějakých důvodů nepohodlný, a tak se jim hodilo spojit užitečné s užitečným.
Legenda dále říkala, že popraveni byli samozřejmě neprávem, protože babička, která jej jediná z mé blízké rodiny opravdu znala, tak říkala i všichni její příbuzní z toho kraje, kde se to odehrálo (u Milevska), že on se svou povahou by to nikdy nemohl udělat. Prostě nikdo z nich nevěřil v jeho vinu.
Nakonec se to potvrdilo i tím, že v roce 1965 byli všichni tři popravení soudem posmrtně zbaveni viny.
Jenže, v průběhu dalších let mi bylo od příbuzných sděleno, že můj otec (který do té rodiny vlastně nepatřil, ale byl už přiženěn), když se ta věc před, během a po procesu v rodině probírala, jako jediný z přítomných prý zastával pro mě neuvěřitelný názor. Totiž, že ho museli odsoudit právem, jinak by to přece nebylo možné, kdyby na něj nic neměli. K tomu byl přidán od příbuzných vysvětlující dovětek "no on Jirka (můj otec) byl vždycky doleva, a tak jim věřil." Nutno dodat, že době, kdy jsem tu informaci od příbuzných dostal, můj otec už nežil, a tak jsem se ho nemohl zeptat.
Věděl jsem, že otec byl před únorem členem sociální demokracie, a po sloučení této strany s komunisty z ní vystoupil. Celý další život byl nestraníkem. Také jsem ale věděl, že byl spravedlivý (když mě občas potrestal), nesnášel lež, protože když jsem, jako dítě, zalhal, tak jsem si to pěkně schytal, kdežto typické klukoviny odpouštěl. Proto jsem nechápal, že u takto jasné věci mohl být tak zaslepený. No, své rodiče v mnoha směrech nemůžeme znát tak, jako oni znají nás. Rodičům se lépe daří tajit věci ze svého života vůči dětem než naopak. Pokud to tedy sami chtějí.
Samozřejmě, časem jsem to pustil z hlavy, ale občas, při čtení nějakého článku o procesech, či připomínkách té doby jsem si na to vzpomněl. Nicméně nikdy jsem nabádal, jak to vlastně bylo, jenom vím, že v publikovaných seznamech popravených v politických procesech se jméno toho vzdáleného příbuzného vyskytuje (Alois Lacina).
Víceméně tedy náhodou jsem dnešního dne narazil na internetu na webovky Totalita. Něco jsem tam hledal a vidím jméno, – Alois Lacina. Začetl jsem se a:
Je tam poměrně podrobně popsáno co se tehdy stalo, obvinění, soudní proces a poprava. A pokračuje to i dále tím, proč byli v roce 1965 všichni tři popravení zbaveni viny.
Po roce 1989 podala žádost o prošetření a současně zjištění skutečného vraha předsedy MNV Mandíka (to byl ten údajný místní potentát) nebo alespoň popření účasti Junka, Laciny a Máši na této vraždě Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Úřad šetřením dospěl k tomuto závěru:
"Vzhledem k tomu, že vyšetřování, důkazná řízení a jednání soudních orgánů bylo vedeno neodpovědně a povrchně, je vyloučeno po více než čtyřiceti letech stanovit skutečného pachatele. (…) V současné době nelze ze spisových materiálů, výpovědi svědků, nalézt žádné konkrétní důkazy či průkazné skutečnosti s naprostou jistotou určující pachatele."
Vše viz http://www.totalita.cz/proc/proc_lhota_koubalova_01.php
Pro mě při čtení těchto materiálů vyplynuly dvě velmi překvapující skutečnosti:
První to, že všichni tři obžalovaní a popravení byli členové komunistické strany, tedy včetně Aloise Laciny, který byl rodinou prezentován, jako sedlák bojující proti kolektivizaci. Ve skutečnosti však všichni tři byli jenom rolníci.
A za druhé, to mě úplně dostalo, dodatek k vyšetřování ÚDV: Podle názoru ÚDV nejpravděpodobnější možností se jeví, že vraždu skutečně spáchali Junek, Lacina a Máša. Důvodem byla zřejmě rivalita až nenávist a záměr obsadit poslední funkci v obci, tj. předsedu MNV, V. Junkem.
Kdo si přečte materiály o vyšetřování z let 1965, tak se dočte, že popravení byli zbaveni viny z toho důvodu, že přiznání z nich bylo vynuceno násilím. A také proto, že vyšetřování vraždy bylo profesionálně odbyté, a nebyly tak zajištěny žádné přímé důkazy o jejich vině, tedy, byly odsouzeni pouze na základě vynucených přiznání.
Jak se může změnit pohled člověka na věc zdánlivě zcela jasnou. Politické procesy byly svinstvo, samozřejmě. Můj příbuzný byl nešťastnou náhodou do nich zapleten a odnesl to smrtí. Tím byla postižena celá jeho rodina, manželka a děti, i jeho bratr (kterého jsem jako dítě občas vídal, i když v té době jsem o výše uvedených souvislostech neměl ani ponětí). Opět zcela zřetelné svinstvo, samozřejmě.
Jenže nakonec to vypadá, že můj táta, který osobně popraveného Aloise Lacinu vůbec neznal, měl pravdu. Ten Lacina byl snad opravdu vrah?!
Proč mi příbuzní neřekli, že byl členem komunistické strany? Když ho prezentovali, jako bojovníka proti kolektivizaci. Že by to nevěděli je velmi nepravděpodobné.
Samozřejmě tato věc je osobní, a asi změní můj vlastní pohled na tuto událost. Rozhodně nezmění můj názor na tehdejší mizernou dobu, a svinstva co se v ní odehrávala.
Jenomže pohledy i na jiné věci bohužel máme většinou jenom z jednoho směru. Pohledy z jiných směrů hledat dá práci, čas, námahu, a člověk by v případě vynaloženého úsilí často viděl to něco obdobně, jako při pohledu prvním. Vždycky ale ne!
Mám trochu dilema: Moje teta (ročník 1925) je poslední žijící z těch příbuzných co mě kdysi tak "plnohodnotně" informovali o této rodinné kauze. Žije v současné době v jednom pěkném ošetřovatelském domě. Fyzicky je trochu slabší, ale hlava je velmi v pořádku. Jednou týdně za ní chodím a vždy jí donesu můj přečtený Respekt, který pilně studuje. Ty materiály o této kauze jsem si vytiskl a mám je. Mám je i tetě donést? Odpověděl jsem si sám, -donesu!