Především je nutno říci, že podle našeho práva není žádný legální pretendent českého trůnu, pokud uznáme, že vytvoření Československa v roce 1918 nebylo omylem. Tato možnost je neuskutečnitelná, proto o ní nemluvme.
Legitimních možných uchazečů je ovšem více. Nejčastěji uvádění pretendenti na český trůn jsou:
Potomci posledního rakouského císaře a českého krále Karla I. Tedy Otto Habsburský, jeho synové a tak dále …….
S rodem habsburským je to ale známý problém. Nejsou oblíbeni v národě, a není podstatné nakolik je ta neoblíbenost zasloužená či oprávněná. Změnit by se to eventuálně dalo, ale až po velmi dlouhé době. Navíc, rod Habsburský (správněji Habsbursko-Lotrinský) nikterak za celou dobu od zrušení monarchie neprojevoval nějaký zájem o české země v souvislosti s touto otázkou, a není to dáno jenom dobou komunismu. Po Ottovi Habsburském (ten kdysi uměl špatně), pokud vím, nikdo neumí česky. Také je u nich známá nemilost až nenávist vůči TGM, kterého považují (dosti oprávněně) za hlavního viníka rozpadu Rakousko-Uherska. Mimochodem, k Maďarům mají Habsburkové zcela jiný vztah (navazují se i oficiální kontakty a spolupráce). Habsburkové by, podle mého názoru, u nás prostě neprošli, byť legitimitu mají vysokou.
Potomci následníka rakouského a českého trůnu Františka Ferdinanda d´Este, z rodu Habsburků, tedy vévodové z Hohenbergu. Ti mají legitimitu také vysokou. Navíc jsou po hraběnce Žofii Chotkové (po sňatku s následníkem Františkem Ferdinandem´Este, vévodkyni z Hohenbergu) českého původu. Jenže tato rodina, podle mých informací, je naprosto loajální k Habsburkům. Dokonce potvrdila znovu nástupnický řád domu Habsburků, a neprojevuje žádný vztah k našim zemím, také nikdo, podle mých informací, z nich neumí česky. U Hohenbergů je docela pochopitelná nechuť k našemu státu, protože po I. světové válce byl jim sebrán veškerý majetek, který u nás měli. To bylo dáno zákonem, který ovšem mluvil o majetku Habsburků, což oni nebyli, protože byli postaveni mimo tuto rodinu.
Někdo ze současných evropských panovnických rodin. V tomto směru není podstatné, zda právě panují i někde jinde nebo ne. To je otázka širší. Všechny momentálně panující evropské rodiny jsou potomci Přemyslovců (samozřejmě po přeslici). Dokonce i všechny rodiny nepanující (možná čekající) jsou také potomci Přemyslovců (vyjma albánské panovnické rodiny Zogolliů).
Někdy se v souvislosti s touto otázkou zmiňuje rod Niklotovců, který má slovanský (obodritský původ) a panoval v Meklenbursku zhruba od poloviny 12. století až do roku 1918. Pokud bychom ale brali, jako hodnotu, slovanský původ, tak máme daleko významnější dvě ruské panovnické rodiny. Tak především Romanovci, kterých je po světě dost. A dále, málo se ví, že i dnes ještě žijí potomci zakladatele první ruské panovnické dynastie knížete Rurika. To je tak, hlavní větev Rurikovců vymřela carem Fjodorem Ivanovičem roku 1598. Vedlejší větve rodu (bylo jich poměrně dost) sice už v Rusku nepanovaly, nicméně jejich potomci žijí dodnes.
Někdo z vysoké české šlechty. Pokud bychom brali jenom původní české rody, tak zmíníme jenom ty některé z těch nejstarších. Šternberkové, Valdštějnové, Černínové. Rod Lobkowiczů je mladší, dosáhl ale vyšší hodnosti (kníže) než ostatní starší rodiny.Pokud by ovšem pretendentem měl být rodem "pouze" šlechtic, bylo by to v Evropě nezvyklé. Panovníci se prostě vybírají z panovnických rodů. Bylo tomu tak v minulosti a platí to i dnes. Povýšenců ze strany šlechty, kteří se dostali na panovnický trůn bylo málo (u nás pouze Jiří z Poděbrad, a i on věděl, že předat vládu svému synovi, by asi neprošlo).
Je tu ještě rod Wratislavů, který není sice tak významný, jako rodiny výše jmenované, ale má jednu nezanedbatelnou přednost. Tato rodina má legendu, že pochází přímo od českého krále Vratislava I.(II.) z rodu Přemyslovců z jeho levého boku, tedy levobočkové. To by u nás (a v této době) nemuselo až tak vadit. Problém je s tím, že jim to nechce žádný historik potvrdit.
To jsou tedy ty nejznámější a uváděné možnosti, ze které rodiny by mohl pocházet případný pretendent českého trůnu.
Nyní uvedu další možnosti:
Před nedávnem jsem v mém článku Britská královna je českého původu (viz blog) uvedl, že královna Alžběta II. po meči pochází z rodu Buziců. To by znamenalo, že je po prapra…………dědečkovi ze strany otce, – Češka. V tomto případě se jedná o rod Wettinů (byť se nazývají Windsorové). Ten momentálně panuje ještě v Belgii a bývalý (možná i budoucí) bulharský car Symeon je také z této rodiny. Aby se to ale nepletlo. Její potomci, tedy princové Charles a William, případně Harry, už Wettinové nejsou (jsou to z hlediska genealogie Oldenburgové).
Žijeme v době genetiky. Představme si tuto možnost. Došli bychom za panem hrabětem Wratislavem do vesničky Dírná na Táborsku. Dohodli bychom se s ním, že tu jejich přemyslovskou legendu zkusíme potvrdit. Udělali bychom tzv. stěr ze sklenice, ze které jsme si s ním dali kávu (nebo přímo z dutiny úst), a? – vidělo by se! Čím? Srovnáním:
V současné době právě probíhá genetický výzkum nejstarších Přemyslovců na Pražském Hradě. Dle sdělení vedoucího výzkumu Dr. Daniela Vaňka je možné v přímé mužské linii (ne v ženské) určit posloupnou příbuznost i v rozmezí tisíce let. Vzorky z osmi (a možná i z devíti) našich přemyslovských panovníků budou (doufejme) tedy k dispozici.
Koneckonců, Wratislavové jsou možná levobočci. Kolik dalších opravdových potomků přemyslovských levobočků u nás může ještě žít? To je otázka pro matematiky, nicméně hrubě podklady pro ten výpočet jsou zde: Přemyslovci u nás panovali minimálně 434 let. Bylo jich celkem 30 panovníků (toto číslo není zcela jisté). Vedle panovníků byla ale i další přemyslovská knížata (se svými potomky) panující v údělech olomouckém, brněnském a znojemském, také vedlejší větev Děpolticů, a nakonec poslední větev opavská, která vymřela opavským knížetem Valentinem, posledním Přemyslovcem. Spočítal jsem to, a bylo jich velmi zhruba (i s těmi panovníky) osmdesát až jedno sto.
Kolik tedy je v současnosti mužských členů (původu levobočného) přemyslovského rodu? Spočítat to neumím ale, sto? Jeden tisíc? O hodně více? A dali by se dnes najít? A jak? No, poměrně jednoduše, mohli by se totiž najít sami. Výsledky genetického výzkumu na Pražském Hradě dají přemyslovský genetický kód. Ten, kdyby byl zveřejněn, tak potom si lidé mohou sami (tedy dobrovolně) nechat udělat genetické testy, a někteří by se našli.
Knížata a králové byli u nás tradičně volení, i když často dědiční. Později už jenom dědiční. V případě vymření rodu ale opět volení.
Tedy nový král (rodina) by se napoprvé, dle tradice, volil, v tomto případě zcela jistě referendem. Dále už by byla posloupnost dědičná dle nástupnického řádu.
To vše je ale akademické psaní. Víme, že relevantních pretendentů je bezpočet. Současní monarchisté sdružení v Koruně české ničeho nedosáhli, a to existují už skoro dvacet let. Dodnes si ani nestanovili svého pretendenta na český trůn. A v tom je právě ta podstata. Aby se z naší země mohla stát monarchie a určilo se, kdo bude jejím panovníkem, to nezařídí politické elity. V druhé řadě to nezařídí ani přání části lidu českého. Kdo to může zařídit především, a jinak to, podle mě, není možné, je člověk, který se nějak objeví, stane se známým, okouzlí. Když bude zároveň patřit do některé z výše uvedených kategorií, tak potom se jeho osoby, co by štítu, možná chopí nějaké politické hnutí nebo strana (lidovci by na to byli, jako dělaní), a začne ve svém programu mít i restauraci monarchie. Pokud se občanům tohoto státu, bude myšlenka začínat zamlouvat, bude se přidávat stále více politických sil (dle průzkumů veřejného mínění), až nakonec politici nebudou chtít jít proti vodě. Koneckonců, vždyť pro ně se toho tolik nezmění. V tom případě už nebude tak záležet, jak vysoká legitimita toho rodu bude.
Z toho pro mě vyplývá, že pretendentem českého trůnu, s velkou pravděpodobností, nemůže být cizinec. Protože objevit se a stát se známým, popřípadě okouzlit, může jenom osoba mluvící česky.