Reklama
 
Blog | Richard Händl

Jak funguje proutek, a jak to lze ověřit.

V obecném podvědomí je, že proutkem se vyhledává voda (pramen), na základě čehož se poté nějakým způsobem hloubí studna. Principiálně to však takto není.

Reakce proutku při proutkaření není na vodu. Proutek reaguje na změnu prostředí, a pokud proutkař chodí po terénu, tak obvykle na změnu horninového prostředí. Pokud by chodil nad chodbami a sklepy, proutek by reagoval na stavební změny prostředí pod ním.
Podzemní voda se dá jímat ve studni pouze v tom případě, že okolní hornina má nějaký stupeň propustnosti. Pokud by neměla, tak bychom měli místo studny hrnec, který by byl suchý (prázdný). Ta propustnost může být průlinová nebo puklinová, či kombinace obou typů. Zjednodušeně řečeno, žula, břidlice a jiné a jiné horniny nemají prakticky žádnou průlinovou propustnost, kdežto štěrkopísky, slepence, pískovce mají průlinovou propustnost, velkou nebo menší.
Proutek má význam při hledání puklinové propustnosti ve skalním podloží, což je u nás na většině území. Tedy, když nám reaguje proutek v rukách, signalizuje nám změnu horninového prostředí pod námi, což je v případě skalního podloží puklina, většinou však puklinová zóna. Tedy v hornině, která nemá žádný průlin se spodní voda vyskytuje pouze v puklinách. Když je zachytíme a máme je ve vybudované studni, máme tam i (různě veliký) přítok vody. Podmínkou ovšem je, aby ta puklina(y) byla pod hladinou spodní vody.
Nicméně, – protože proutek reaguje na změnu prostředí (ne na vodu), tak v případě, že proutkař přechází nad rostlým (neporušeným) terénem, ve kterém byl proveden výkop pro el. kabel, tak tam byla ta hornina kdysi kopáním porušena. Byť poté byl výkop po položení kabelu zaházen stejnou horninou, už to horninové prostředí vůči svému okolí je porušeno, je jiné, je tam změna. Proto proutek zachytí i tuto změnu horninového prostředí. Tedy, proutek neukazuje kabel v zemi, vodovodní potrubí, kanalizaci a podobné. Ukazuje pouze tu změnu toho daného horninového prostředí. Je tedy samozřejmě úplně jedno, jestli je v kabelu proud, či v potrubí voda. Kabel a trubky tam nemusí vůbec být, pokud byl v místě kdysi proveden samotný výkop a zaházen, proutek to ukáže.

To, co jsem vše popsal naznačuje, s jakými problémy se proutkař běžně setkává. Proutek v jeho rukách reaguje, on ale v prvém plánu neví na co. Musí umět interpretovat, co vlatně pomocí proutku "vidí". Protože pod zem nevidí, často to odhaduje na základě zkušeností, případně vylučovací metodou dospěje k rozhodnutí, co asi tak signalizace proutku značí.
Dám dva příklady, kdy jsem se jako proutkař spletl v interpretaci:
Jednou to bylo na velké zahradě, kde stojí velká vila asi z třicátých let. Vyhledal jsem místo pro studni a při vrtání se zjistilo, že žádná voda není. Když jsem tam přišel, zjistil jsem ze vzorků z vrtu, že v hloubce asi jeden metr byl proveden starý trativod na dešťovou vodu, který šel od rohu vily, kde dnes žádný okapový svod nebyl. Vila několikrát změnila majitele, a nikdo nevěděl, že nějaký trativod a kde byl kdysi vybudován. Tedy, já nenašel proutkem puklinovou zónu, ale vytýčil jsem nevědomky starý trativod.
Podruhé jsem opět našel zdánlivě jasné místo pro vytýčení studny. Po vyhloubení studny voda nebyla. Protože se ale shodou okolností dělal i petrografický rozbor horniny (což se běžně neděje), tak bylo zjištěno silné zrudnění tohoto místa (tuším meď a stříbro). Bylo to na Kutnohorsku, a nebylo to tedy až takové překvapení. Udiven byl ale majitel pozemku (mám pocit, že to bylo nějaké místní JZD), studnu měl suchou. Tedy v tomto případě proutek ukázal vlastně pukliny v hornině (žíly) vyplněné kovovou rudou (a ne vodou).

Nutno ještě poukázat na jednu zásadní věc. Pukliny, puklinové zony (jsou to vlastně skoro vždy důsledky tektonických poruch) v horninovém prostředí, stejně tak výkopy pro kabely potrubí atd, mají liniový charakter, byť samozřejmě v případě puklin se nemusí na povrchu projevovat přímkou (je to příroda). Ale je to linie, čára, není to objekt bodového typu. Ten by totiž nikdo proutkem nenašel. Linii najdu, když jí s proutkem přecházím, a on nad ní zareaguje. Potom mohu, opět s pomocí proutku, po této linii jít, a postupně jí tak mohu celou vytýčit. Třeba tak, že si její trasu postupně kolíkuji.

Tedy z toho co jsem výše popsal vyplývá, jak by se dal provést test, který by mohl dokázat, že pomocí proutku se skutečně dá něco konkrétního najít. Především, musí to být linie dostatečně dlouhá, aby se dala "trefit". Nebudeme hledat pukliny s vodou, protože je problém dokázat, zda tam voda bude a zda by tam případně nebyla i bez proutku.
Pokud ovšem budeme hledat hotové staré výkopy třeba pro el.. kabel, tak tam někdo ví, kudy ten kabel vede, má to aspoň přibližně na mapce pozemku, nebo si to aspoň přibližně pamatuje. Prostě tam se dá dobře zkontrolovat, zda se ten výkop pomocí proutku našel nebo ne.
Tedy, když budu přiveden na pozemek, na místě na kterém jsem nikdy nebyl, a někdo mi ukáže bod na domě, odkud vychází pod zemí ve výkopu elektrický kabel, vodovodní potrubí, kanalizace a podobně (na povrchu samozřejmě nic nebude vidět), dál už to umím, a ten starý" neviditelný" výkop budu umět vytýčit.
Je třeba ovšem, aby ta část pozemku – zahrady kde má vést trasa toho hledaného výkopu byla z hlediska proutkaře jednoduchá, ne zavádějící. Tedy jinak, aby byla lidskou činností v minulosti nenarušena. Aby to byl opravdu rostlý terén, na kterém se pouze třeba zemědělsky hospodařilo, ale nebyly tam z dřívějších dob nějaké stavby, byť dnes po nich není ani památky. Zrovna tak, aby tam nebyli jiné, byť relativně nové inženýrské sítě. Není přece účelem mě zmást, ale naopak umožnit pokud možno bezproblémový test, – proutek funguje nebo ne.
V případě pokud ostatní nepříznivé vlivy budou vyloučeny, může pro mě být zavádějící pouze příroda, tedy přirozené změny horninového prostředí (pukliny). Ty si předtím vytýčím sám, abych měl představu, jak z tohoto pohledu je ten pozemek konfigurován, a potom už zbývá jen vytýčení trasy toho inkriminovaného výkopu.
Pokud tu trasu najdu, proutek funguje. Funguje přesto, že nevíme proč. Proč, ale není účelem tohoto testování, že?
Takové testování není systémem odpovědí (hádání) ano, ne. V mnou navrhovaném případě, pokud jenom v některých případech se mi podaří vytýčit trasu výkopu třeba 15 m dlouhou v celém jejím průběhu (na zahradě), – není co k tomu dodat. To nemůže být náhoda, to je jistota. Čáru na zemi, která odpovídá výkopu pod ní, na místě které nezná, – si nikdo nevymyslí. Proutek jí ale umí najít.
Je to známá metoda, používaná běžně při zemních pracích. Když se někde třeba bagrují základy nějaké stavby, je dopředu známo umístění stávajících podzemních inženýrských sítí. Protože jejich trasa nemusí přesně odpovídat zakreslení v mapce, pracovníci si sami na místě těsně předtím, než se lžíce bagru zakousne do země přesvědčují, kudy doopravdy trasa případné kabelu vede. Dělají to proutkem, nebo dvěma dráty, či ocelovou pružinou. Vše funguje, já osobně mám nejraději proutek – virguli.

Reklama

To je princip mnou navrhovaného testu. Je známý pokus, kdy byl nějaký proutkař testován tak, že měl hledat mosazné tyče (myslím že dlouhé jeden metr) zahrabané na různých místech nějakého pozemku v zemi. Byl neúspěšný. Tomu se vůbec nedivím, divím se však, že do takového testování vůbec šel. Právě proto, že ty tyče nemají liniový charakter, dají se najít jenom náhodou, a to si člověk ještě nebude jistý, co právě našel.
Proutkaření je činnost dosti emočně vyčerpávající, byť se to nezdá. Tedy naráz (za den) nejde provést více něž tři eventuální místa, a podmínkou je také, aby dané pozemky byly malé (nejraději do 1000 m2).
Samozřejmě je problém, jakým způsobem a kým zajistit kontrolu takového testu. Musí být zabezpečeno, že místa na kterých budu vyhledávat ty linie neznám, a že lidé (komise) kteří to budou kontrolovat budou důvěryhodní, a předem bude přesně popsano, jakým způsobem bude test proveden. Zde si vyhrazuji právo konečného rozhodnutí.