V rámci logiky existuje pojem sylogismus.
Pro laika. Sylogismus je, když máte dvě věty, a díky nim úsudkem vytvoříte větu třetí. Jasné! Legrace!
První definoval sylogismus Aristoteles. No, jiný to ani být nemohl, snad jenom Platon, protože od těch dob všichni už jenom variují jejich témata. Tedy Aristoteles. Jeho, a historicky první sylogismus zní:
Všichni lidé jsou smrtelní.
Sokrates je člověk.
Sokrates je smrtelný. Logické a jasné!
Podíval jsem se do encyklopedií, jaké jsou ještě sylogismy. Jedny se také nazývají hypotetickými. Jeden z nich zní:
Jestliže prší, je mokro;
prší,
tedy je mokro. No, proti tomu Aristotelovu nic moc.
Říkám si, vytvoříš také sylogismus a nejlépe podle Aristotela, ne? Tvořil jsem a:
Tramvaje cinkají.
Sokrates cinká.
Sokrates je tramvaj. Jo, – bylo mi to divné.
Tak jsem se sebral a šel jsem na filozofickou fakultu. Ve vrátnici mi nikdo neporadil, na koho se mám obrátit. Nakonec jsem se dobral k profesoru Havránkovi. Povídám mu. "Pane profesore, mám sylogismus:
Tramvaje cinkají.
Sokrates cinká.
Sokrates je tramvaj."
On mi povídá: "Pane kolego (bere mě za kolegu), máte špatně druhou premisu a…".
"Jak můžu mít špatně druhou premisu, když to mám podle Aristotela (významně zdůrazňuji jméno)!" Říkám já a opakuji:
"Tramvaje cinkají.
Sokrates cinká.
Sokrates je tramvaj."
On na to: "Vážený pane (už nejsem kolega), jestli mi tady ještě jednou řeknete, že Sókratés je tramvaj, tak Vám garantuji, že dalších pět generací po vás se na tuhle fakultu nikdy nedostane."
Začal jsem přemýšlet, kdo to budou, ti v dalších pěti pokoleních? Doufám, že to budou umělci, a tak se na Havránky můžou vypozapomenout. No, na nic lepšího, ani podle Aristotela jsem nepřišel, a tak jsem šel. – A ve vrátnici jsem ani nepozdravil!
To jsou vám dneska lidi!