Reklama
 
Blog | Richard Händl

Dva posmrtné podvody

Roku 1306 je v Olomouci zavražděn poslední potomek rodu Přemyslova v královské linii, král Václav III.. Nezbývá než sáhnout pro nového panovníka do ciziny. V té době je totiž skoro nemyslitelné, aby se mohl vládcem stát ten, kdo nepochází z panovnického rodu. Většina českého panstva tehdy rozhoduje, že jím bude nejstarší syn římského krále Albrechta I. Habsburského, tedy vévoda rakouský Rudolf. Velmi brzy po volbě se mu dostává hanlivé přezdívky Kaše. Nejen proto, že má rád kaši, ale hlavně z toho důvodu, že je spořivý, pořádku milovný, příkladný manžel, no prostě samé nudné a nezajímavé vlastnosti.

A
všechno vrátit!

To
by ještě nebylo tak zle, ale on chtěl zpátky od českého
panstva královský majetek, který za Přemyslovců
dostali jako zástavy, a jenž jim nesl velké peníze.
No to se přece sebevědomé české šlechtě nedělá,
a tak se jich část vzbouřila. Jeden z nejpřednějších
se jmenoval Bavor III. ze Strakonic. Aby pan Bavor nebyl jeden z
nejpřednějších, když byl vnukem krále Přemysla II.
Otakara. Jeho matka Anežka totiž byla nemanželskou dcerou onoho
velkého panovníka a jeho oficiální
metressy Anežky z Kuenringu, zvané Palceřík. Právě
při obléhání Horažďovic, které pan
Bavor držel, a jehož cílem bylo vynutit poslušnost
jmenovaného pana Bavora, král Rudolf, zvaný
Kaše, zemřel.

Ta
vynucovaná poslušnost králi měla hlavní motiv
v purkrabství zvíkovském, jehož byl Bavor
držitelem a hlavně příjemcem peněz a moci s tím
spojených (již od roku 1289).

Reklama

Při
obléhání Horažďovic král onemocněl
úplavicí, ale zakázal, aby se tato informace
roznesla. Za několik dní nato, večer dne 3. července 1307
umírá. Příčina smrti bývá
vykládána různě. Erfurtská kronika píše
o smrti jedem, Otakar Štýrský zas udává
královo vyčerpání z lásky, protože jeho
manželka Eliška Rejčka prý byla náruživá
milenka. Nejblíže pravdě však asi budou ti, kteří
za příčinu smrti považují prudkou úplavici, a
tu už předtím nemocný král nevydržel. Bylo mu
v té době teprve 23 let.

První posmrtný podvod.

Tato
zpráva se však nesmí dostat k Bavorovi, který
se už chystá kapitulovat. Některé knihy praví,
že pan Bavor ze Strakonic kapituluje a ani přitom neví, že
král už nežije. Je známa historka, jak je pozván
pan Bavor bezprostředně po smrti krále Rudolfa k němu do
stanu. Je to však lest. Ve stanu je přítmí a tak pan
Bavor nepozná, že král je již mrtev, a vzdavá
se tak před královskou mrtvolou svého zvíkovského
purkrabství, a tím i většiny své moci ve
prospěch Jindřicha z Rožmberka.

Není
přesně známo, jak se to celé, přihodí,
nicméně patrně pan Bavor už má vojensky prohráno,
a proto přichází ke králi s prosíkem.
Kdyby ovšem věděl, že panovník je už mrtvý, asi by
se ničeho nevzdával.

Zkusme
si představit, jak se to vlastně stalo:

Dne
3. července 1307, večer (tedy těsně po králově smrti)
proto přichází do ležení obléhatelů a
vstupuje s příslušnou ceremonií do králova
stanu. Zde v pološeru pokleká před křeslem, v němž sedí
panovník, a odříkává slova asi v tom
smyslu:

"Můj
pane, velice se omlouvám, že jsem Ti způsobil starost a
vydání. Také jsi kvůli mně ztratil mnoho Tvého
vzácného času. Slibuji Ti, že už to nikdy neudělám,
budu poslušný, hodný, věrný, a zároveň
Ti vracím Zvíkov, který je mém
neoprávněném držení. Doufám, že při
Tvé nekonečné dobrotě ušetříš můj život,
který Ti zde skládám k nohám."

Král
Rudolf sice při této audienci nepoví jediné
slovo (jak by ostatně mohl), a pan Bavor je královými
pobočníky rychle vyveden ze stanu. Tedy nestačí si
všimnout, že králova mrtvola sedí v křesle pracně
zapřená polštáři a jílci mečů. Venku před
stanem mu ještě přítomní šlechtici řeknou, ať je
rád, že to proběhlo tak hladce, vždyť mu toho král
může tolik vyčítat.

Kdo
tu lest vymyslel? Říká se jí někdy také
rožmberská lest, protože za jejího původce bývá
označován pan Jindřich z Rožmberka. On je totiž tím,
kdo z ní má největší prospěch.

Král
Rudolf Habsburský nasliboval, kvůli své podpoře při
volbě, mnoha českým šlechticům kdeco. Za svou krátkou
vládu většinu těchto slibů nestačil splnit. Tak se stalo,
že pan Jindřich z Rožmberka na slíbené panství
Raabs stále marně čekal. Stál proto stále na
králově straně a byl spolu s ním v řadách
obléhatelů u Horažďovic. Kapitulace města se tedy čekala
každým dnem, a toto napjaté očekávání
náhle překazila nečekaná králova smrt. Pan
Jindřich pochopil, že teď už se panství Raabs asi nedočká.
Tak se snaží se ze všeho vytěžit aspoň něco. Možná
proto se po králově smrti rozhodl provést lstivý
plán.

 

Druhý
posmrtný podvod


se asi nedozvíme, kolik peněz inscenování této
komedie pana Rožmberka stálo, protože přítomní
šlechtici nesehráli celou tuto scénku jistě zadarmo.
Ale jeho plán nakonec opravdu vychází. Listina,
kterou pan Bavor odevzdává hrad králi, nese
datum 3. července 1307.

Ale
teď:

Listina,
díky které Zvíkov získává
pan z Rožmberka je datována až dne 4. července, kdy ji
vystavuje královský notář. Král nemůže
dát Rožmberkovi hrad už 3. července (před smrtí),
jednoduše proto, že mu toho dne ještě nepatří. Teoreticky
sice je možno označit a falšovat tak den smrti na 4. července,
ale pro pana Jindřicha je výhodnější zaznamenat
přesné datum královy smrti, protože to je všeobecně
známo. Ovšem dataci listiny, kterou mu král odevzdává
Zvíkov, zná jen on sám (a notář,
případně spříznění-uplacení kamarádi)
a těžko ho může napadnout, že se tato listina náhodně
dochová až do 21. století.

Nevíme,
jestli vůbec měl pan Jindřich od krále Zvíkov
slíbený. Potom by šlo jenom o falšování
datace listiny, kterou král nemohl po své smrti
vystavit. Pokud ovšem neměl slíbeno nic, tak to byl podvod
se vším všudy. Královský notář asi
darovací listinu už toho 3. července nestihl (možná
tam ani nebyl).

Pan
Bavor se o tomto podvodu asi dozvěděl zanedlouho, ale to už nemohl
nic dělat – Zvíkov byl obsazen rožmberskými lidmi, a
ti by hrad dobrovolně nevydali. Že šlo skutečně o podvod,
otevřeně konstatuje i tehdejší kronikář František
Pražský, který píše, že: „ z
dopuštění božího král úplavicí
hrozně zmožený zemřel, a tu někteří páni
přivedli pana Bavora k temnému stanu, v jehož šeru tělo
krále již zemřelého spočívalo, a strachem
donucen vzdal se tu pan Bavor hradu Zvíkova, který
ihned přešel na pana Jindřicha z Rožmberka, a ještě podnes
vládne tam syn jeho, Petr z Rožmberka.
"
Kronikář
psal tento zápis v době, kdy ještě žili mnozí
svědkové těchto událostí, takže si jistě
nevymýšlel. Teprve roku 1336 se podařilo jinému
českému králi, Janu Lucemburskému, hrad od
Rožmberka vyplatit.

Není
jasná ale jedna záležitost. V horažďovickém
ležení totiž v té době jsou i dva cisterciáčtí
opati Konrád ze Zbraslavi a Heidenrich ze Sedlce, kteří přijíždí těsně před smrtí krále Rudolfa
a dávají mu také i poslední pomazání.
V té době cisterciácký řád má
velkou moc (a nejen u nás), a tak trochu i řídí
státní politiku. Nutno říci, že spíše
ku prospěchu země. Těžko by právě oni nepostřehli
Rožmberkovi intriky. Že by s tím byli srozuměni? A proč?
To se dá už jenom domýšlet.

Ještě
taková spekulace:

Král
Rudolf byl prvorozený. Pokud by nezemřel tak mlád, tak
by se, po smrti svého otce, s velkou pravděpodobností,
právě on stal římským králem, jako
první z českých králů. Z Prahy by se tak stalo
politické srdce Evropy ještě před císařem Karlem
IV. Ostatně Lucemburkové by se v tom případě na
český trůn pravděpodobně vůbec nedostali.

Z
Habsburků by se poté stal rod nám drahý (jako
ti Lucemburkové)! Možná?!

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama