Naštěstí mám vyviklaný zámek na zadních dveřích, a tak zloději nemuseli nic páčit (to by byla škoda podstatně větší). Stačilo trochu s tím vrklat, a bylo. Rozhlédnu se, a motor nevidím. Loď je sice osm metrů dlouhá, ale dá se přehlédnout jedním pohledem. Ještě jsem se podíval do velkého heku (úložný prostor), kde by eventuálně také mohl být, – nic.
A hlehle, malá televize je také fuč.
Říkám si, co se dá dělat, musím natáhnout a potom vytáhnout plachty a jet, i když to skoro vůbec nefouká. Vzpomněl jsem si, že hlásili, že přijde asi déšť, a tak si chci vzít štormák (oblečení do deště a větru). A on, – nikde.
Vyjel jsem, byl olej (když nefouká tak je hladká hladina, jako olej) a na Rabyni se doploužil asi za hodinu. Mám rychlou loď.
Každým rokem loď převážím nejpozději do poloviny listopadu. Měl jsem moc společenských povinností, a tak jsem to nestihl. Tedy poučení, – může za to společnost.
Loď (jinou) mi už jednou vykradli. To bylo asi před patnácti léty. Tehdy to byli s největší pravděpodobností bezdomovci. Jednak byli v okolí viděni, a potom vše zmizelo, co se týče jídla a pití, jinak nic. Pravda skoro nic zajímavého jsem tam tehdy neměl.
Včera kupodivu pití zůstalo. Mám tam asi pět lahví různého od alkoholové drogy.
Jsem vlastně šťastný. Elektromotor jsem chtěl silnější ale nekoupil bych ho. Na televizi jsem se stejně nekoukal, poslouchal jsem na ní jenom zprávy z rádia. A štormák? Byl vyšisovaný od slunce, ale měl bych ho do smrti. Teď budu za fešáka.
No jo, ale napadá mě, že jsem vlastně pořádně loď neprohlédl, jestli se mi neztratilo ještě něco (neměl jsem čas a náladu). Pokud ale něco bude chybět, tak to bude zcela jistě nějaká zbytečnost, což mi udělá velkou radost.
Pokud Vás někdo vykrade, přeji, abyste měli také takové potěšení, jako mám já. Přeji vše nejlepší.