Podíval jsem se na www stránky tohoto dobráka a zjistil jsem, že to není laskavý člověk, který nutí peníze vyhladovělým a zneuznaným psychotronikům. Naopak, chce peníze od nich. Především formou nějakého zápisného do "klubu". Tuším, že chtěl poslat sto dolarů. Dále tím, že měl uvedeno několik příkladů testů, jak by mohl příslušník "klubu" prokázat své parapsychologické schopnosti. Dle mé metody, kterou umím, bych neprošel, protože testy byly postaveny tak, že aspoň v mém případě by byla pravděpodobnost úspěchu asi tak 5%. Sklaplo mi, dolary nebudou. No, překvapen jsem nebyl.
Nicméně mně občas hlavou vrtá má schopnost dokázat funkčnost jednoho z projevů, který se obecně pokládá za parapsychologický jev. Tímto jevem je v mém případě proutkaření.
Je mnoho knih nebo článků napsáno, zda a jak to funguje, obdobně i těch, proč a jak to nefunguje. Já předesílám, vím, že to funguje, a to umím prokázat. To je meritum tohoto článku. Nevím ale, proč to funguje.
Proutkaření je věc notoricky známá, skoro každý se s tím setkal. Studnu, nebo její potřebu má či měl každý v rodině či blízkém okolí, a tak zná ty historky o tom, jak zkoušeli proutkaře jednoho druhým (aby o sobě nevěděli), a jestli voda byla nebo nebyla.
V mé dřívější části života jsem se zabýval v profesionální firmě (největší svého druhu u nás) věcmi okolo podzemní vody, především hydrogeologickým průzkumem a jímáním podzemní vody. V roce 1981 mě naučil jeden zkušený hydrogeolog proutkařit. Od té doby jsem vytýčil, vyhledal asi tak 1300 – 1400 průzkumných nebo jímacích objektů (studní), z toho zhruba polovinu jsem měl se zpětnou vazbou. To znamená, že jsem znal základní výsledky po dokončení těchto objektů. Tedy, – vydatnost nebo-li přítok studny, ustálenou výši hladiny, často i chemický a bakteriologický rozbor vody.
Je zajímavé, jak se lidé k proutkaření staví. Protože znám poměrně dobře jejich postoje k této věci za posledních sto let, troufám si říci toto: V dřívějších dobách lidé o účinnosti této metody nepochybovali, a v zásadě všechny studny byly tímto způsobem vytýčeny. Pouze ve třicetiletí padesátých až sedmdesátých let se lze významněji setkat s tím, že někteří lidé tuto metodu odmítali. Od osmdesátých let se věci vrací opět k původnímu, a lidé si většinou nechají vyhledat místo pro novou studnu proutkařem (co kdyby, že?).
Ještě k té schopnosti proutkařit. Mám zkušenost, že proutek funguje v rukách každého asi tak třetího člověka s tím, že u každého desátého opravdu silně. Fungování (tedy proutek se ohýbá či točí) ještě neznamená schopnost studny vytyčovat. K tomu jsou potřeba také hydrogeologické znalosti a zkušenost.
Jak dokázat, že proutkaření funguje? Skoro každý slyšel debatu na toto téma a v ní třeba tento argument: Kdyby se to nevytýčilo proutkem, tak by tam voda stejně byla. A dotyčný bude mít pravdu v tom, že takto se prokazuje funkčnost proutkaření těžko. Já to ovšem umím prokázat jinak, jiným způsobem, a to nezpochybnitelným.
Jak? Povím příště.
Chtěl bych totiž předtím dostat v diskuzi vynadáno do blbců a šarlatámů. Báječné by byly nabídky peněz, pokud bych to dokázal, či nějaké sázky. To ovšem "seriózní skeptici sysifoského typu bohužel nedělají. Že by ze zbabělosti? To samozřejmě provokuji. Nesu svou kůži na trh pod svým jménem. Ponese ji někdo také z opačného tábora? Nicméně budu vděčen i za urážky a nadávky. O to bude později sladší zadostiučinění. Jen se nestyďte.
Dávám v diskuzi prostor i těm, co by to také nějak dokázali s tím, že se nechám tak i předběhnout. Mně to nevadí, jsem skromný.