Renesanční šlechtic
. Byl to čtvrtý syn krále Jiřího z Poděbrad, kníže z Minstrberku Jindřich mladší, zvaný Hynek. Jeho matka byla Johanka z Rožmitálu. Narodil se v Praze 18. května 1452.
Hynek byl rozporuplná postava a zároveň člověk širokého rozhledu a schopností, jak se říká renesanční. Měl dobré vzdělání, o to král Jiří velmi dbal u svých synů (sám jej totiž neměl)
Na jedné straně Hynka zajímala politika. Dokonce kvůli ní konvertoval ke katolictví z toho důvodu, aby se mohl stát jedním ze čtyř zemských správců (kdyby jeho otec král Jiří žil, určitě by to schválil).
Pro knížete Hynka byl ovšem doménou společenský život. Buďto sám pořádal rytířské turnaje a hostiny, nebo se jiných pilně zúčastňoval. Byl hvězdou takovýchto slavností, protože je o něm známo, že v Českém království se mu snad nikdo nevyrovnal co do mistrovství na turnajových kláních. A nejen to, byl také mistr tance.
Jeho další významnou činností byla alchymie. Ke konci XV. století existovalo v Čechách několik hermetických (alchymistických) laboratoří, z nichž asi nejvýznamnější byla právě ta knížete Hynka Minsterberského. Měl ji v Kutné Hoře, a ukazuje se tam dodnes.
Básník Hynek
Největší význam pro historii a hlavně pro českou kulturu má ale kníže Hynek především jako básník. Patřil mezi zakladatele české renesanční poezie. Básník významný, pravda, ale velmi kontroverzní. Ve svém literárním díle se zabýval v podstatě skoro jenom erotickými motivy. Tak třeba přeložil část Boccaciova Dekameronu do češtiny. Ostatní jeho básně jsou převážně erotickými alegoriemi dosti silného kalibru. Byly s nimi proto ze zřejmých důvodů problémy už od dob jejich vzniku. Ještě koncem devatenáctého století se cenzura na nich vyřádila tak, že se upravovat, aby mohly vůbec vyjít.
Jeho nejznámější dílo se nazývá Májový sen. Ten byl považován za nejnemravnější a nejnestoudnější dílo české literatury té doby i časů o dost pozdějších. Je to první češtinou psané literární dílo, v němž se otevřeně líčí tělesné slasti a vůbec nemanželský milostný akt.
Tato veršovaná skladba líčí, jak k mladíkovi přišla ve snu jeho milá a dala se přemluvit, aby k němu ulehla do postele. Mladík se však probudí dříve, než dosáhl svého, a tak mrzutě kleje („postel třeskne, psíček pod ložem se lekne a zaúpí a mládenec místo milované ženy objímá podušku"). Nicméně poté opět usne, a sen (zaplaťpánbůh) pokračuje dále.
Jeho tvorba se dochovala v Neuberském sborníku, jehož vznik klademe do poslední desetiny 15. století. Sborník však byl značně poškozen, a některé listy chybí.
Jak to tak bývá, během času se měnily poměry i mravy. Když ustala cenzura na erotiku, přestaly verše knížete Hynka veřejnost zajímat. Dnes se jimi zabývají převážně literární vědci, či studenti.
Bohém Hynek
Je zbytečné dodávat, po tom co jsme si už řekli, že se velice věnoval ženské polovině národa, což se projevovalo tím, že je nenechával v noci vyspat. Proslul tím, a do dnešních dob se tyto informace dochovaly především v písemnostech jeho literárního konkurenta Bohuslava Hasištejnského z |Lobkowitz. Tento velký humanista o něm píše například: „že sice nebylo nad něho nic znamenitějšího, nic výmluvnějšího, nic k jednání hotovějšího", ale dodává, „že všem se znelíbil porušováním panen a cizoložstvími a své nadání porušil přílišným smilstvem". Existují dnes domněnky, že Hasištejnského pomluvy byly i dílem závisti na Hynkovu popularitu. Jednak proto, že se zabýval ve své tvorbě čtivějšími tématy (to je každému jasné) a potom, Hynek psal česky, tedy si to mohl každý trochu vzdělanější člověk u nás přečíst. Na rozdíl od Bohuslava Hasištejnského, který byl zásadový latiník. No, a možná to nebyla jenom závist profesní. Úspěch u žen bývá také často příčinou závisti. V životě Bohuslava Hasištejnského se ženy, pokud je známo, nevyskytovaly. Dokonce nebyl ani ženatý.
Syfilitik Hynek
Velice se tedy na knížete Hynka hodí přísloví, "s čím kdo zachází, tím ……….", a nebylo tedy divu, že se nakazil příjicí, na kterou v roce 1492 zemřel ve věku pouhých čtyřiceti let. Stalo se to na poděbradském hradě, prý po dlouhé nemoci. Rok úmrtí je jistý, udává se, že se to stalo asi 11. července. Jeho ostatky byly převezeny do Kladska, a tam v rodinné hrobce knížat z Minstrberku ve františkánském klášteře pohřbeny.
Možná k tomu sluší dodat. Když má někdo výrazně rád ženské pokolení, hostiny a pořádání společenských událostí k tomu, končí často chudý. Kníže Hynek, v souladu s tím, o veškerý majetek přišel, dokonce i ty Poděbrady, kde zemřel, mu už v té době nepatřily.
Byla to sifilis?
I když, něco k divu na tom ale přece jenom je.
Syfilis neboli příjice, jak se traduje, se přes mladé indiánky na Haiti, za vydatné spolupráce Kolumbových námořníků dostala do Evropy až začátkem roku 1493, kdy se Kolumbus vrátil se své první objevitelské cesty. Tedy v době, kdy kníže Hynek byl již půl roku mrtev. Jak se tedy kníže Hynek mohl nakazit? V Americe před Kolumbem, jak víme zcela jistě, nebyl.
Navíc víme, že na tuto „francouzskou" nemoc se neumírá krátce po nakažení, nýbrž až po dlouhých letech.
Nicméně už tehdejší době se prokazovalo, jak jsme chytlaví na módní vlivy ze západu zejména, když přicházejí z Ameriky. Již v roce 1495 je zaznamenána epidemie příjice na Moravě, a počátkem šestnáctého století byla Praha jednou z nejpostiženějších oblastí Evropy.
Při takové rychlosti šíření nemoci, se nelze ubránit dojmu, že srovnávání dnešního promiskuitního chování lidí s tehdejší dobou, nemusí pro dnešek vyznít zrovna špatně. Navíc musíme vzít v úvahu, že turistický ruch tehdy přece jenom nebyl příliš rozšířen. Společenská paměť je krátká, a co bylo tak dávno si neumíme ústní tradicí zprostředkovat. Touto pamětí lze zachytit maximálně tak prudérii viktoriánské doby. Nám se ale potom zdá, že to tak bylo i vždy předtím.
Ta viktoriánská upjatost se rozvolňovala poměrně pomalu. Úplně ji rozmetala až sexuální revoluce v šedesátých letech minulého století. Jak vidno, sexuální volnost není výmyslem jenom několika posledních desetiletí. Těch revolucí asi bylo víc.
Je možné, že se lékaři pletou, a kníže Hynek na syfilidu nezemřel. Vzhledem k výše uvedené rychlosti přenosu a vzniku epidemie, věda uvádí ještě jinou možnost masového objevení příjice na přelomu středověku a novověku. Tato nemoc mohla být totiž v Evropě ve skryté podobě odedávna, jenom v inkriminovaném období z neznámých příčin epidemicky propukla, a bohužel je tu dodnes. Potom by ovšem náš hrdina Hynek, jak to má být v logice věci, mohl zemřít skutečně na syfilidu (a být tedy u nás opravdu prvním). Konečně, – o to celým svým životem nevědomky usiloval!