Nemá smysl zde citovat tuto pověst, všichni ji znají, chtěl bych se jenom pozastavit nad historickými podklady, které kupodivu má.
U kronikáře Kosmy (zač. 12. stol.) se objevuje v různých souvislostech historická postava jistého Jetříška syna Buzova, který je považován za zakladatele rodu Buziců. Je tam vylíčen jako postava ve své době velmi významná, a to v kladném i záporném slova smyslu. Nicméně zemřel smrtí hrdinskou v boji proti Polákům v bitvě u Trutiny v roce 1110, když se sto muži se vrhl doprostřed přesily Poláků. Zabili prý sice tisíc nepřátel, nicméně byli do jednoho pobiti, a Jetříšek padl mnohonásobně zasažen střelou, takže vypadal jako ježek.
A právě tento Jetříšek je modelem pro pozdějšího Bivoje. V kronice „tak řečeného Dalimila"(přelom 13 a 14 stol.) je ke známým skutečnostem dodáno, že Jetříšek, kterému bylo přezdíváno „Tuří roh", kdesi chytil holýma rukama za uši divokého kance, jako doklad jeho síly. A jsme doma!
Hájek Dětříška přejmenoval na Bivoje "který pro kratochvíli na Kačí hoře svini divokou za uši lapil a odnesl ji na Libín (Libušín)," a i mnoho jiných podrobností o něm "věděl"! Tak třeba, že pocházel z rodu Strošova, byl synem Sudivoje, a tak dále. Potom se Bivoj stal manželem Kazi, se kterou měl syna Rodislava, a ten poté přijal do erbu sviní hlavu a stal se tak podle Hájka zakladatelem rodu Buziců. Samozřejmě také musel změnit datum události, kdy k odchytu kance došlo, a protože to nebyl žádný troškař, posunul ji rovnou o čtyři století dopředu. Dokonce věděl „přesně", že se to stalo v roce 715 po Kristu.
Tak jak je pověst dnes obecně známa ve vyšperkovaném Jiráskově podání, je mnohem delší než u Hájka, a hlavně, Jirásek věrný své představě, že čtenáře táhnou mrtvoly, kterou ve svých pověstech naplňoval bohatě, udělal z původní bohatýrské kratochvíle záchranu života obyvatel dnešního Podolí popř. Braníka. Jiráskův divočák lovil lidi jako lev zebry. Jeho slovy; "úvalem kolem Kavčí hory se zdržoval, tam ležel, tam se proti každému stavěl, tam roztrhal tolik lidí a koní a psů bez počtu. Člověku se nevyhnul žádnému, každého napadl."
Je zajímavé, že tato pověst je od základu ryze česká. Většina našich starých pověstí má totiž v základech společné, dalo by se říci mezinárodní motivy. Přes všechny peripetie pověst o Bivojovi nezmizí, už jenom proto, že je prostě pěkná