Reklama
 
Blog | Richard Händl

Poprava českých pánů, dle (ná)rodných listů a věci související

     Mnohokrát popsaná, výtvarně zpracovaná, významem zdůrazňovaná, je známá staroměstská exekuce českých pánů z 21. června léta Páně 1621. Ovšem často se při pohledu na seznam jmenovaných odsouzenců nabízí otázka, kolik z nich bylo vlastně Čechů a kolik Němců. Vícekrát jsem slyšel názory hospodských odborníků: „dyť to byl samej Němec“.

     Tvrdí se, že otázka etnického, či národnostního původu byla do osvícenství (obrozenectví) bezpodstatná, protože v těch dobách se člověk a jeho národnost určovala příslušností k území, a ne podle jazyka. Nebudeme se tedy zabývat mnohokrát popsanými skutečnostmi, jak byl kdo a jakým způsobem popraven, co všechno bylo useknuto a vytrženo, a kam se poděly ostatky popravených. Nás zajímá, kdo z popravených měl jakou národnost.

 

Vypadá to, a je i často zdůrazňováno, že mezi národnostmi v dnešním pojetí (převážně dle jazyka), v tehdejší době nebyly konflikty. Lidé si toho vůbec snad ani nevšimli. Všichni byli příslušní pouze zemsky a každý si s každým rozuměl. Aspoň se to tvrdí a srovnává s dneškem (spíše s ještě nedávnou minulostí), který v tom porovnání vychází neskonale hůře.To je ale pěkná hloupost!

Člověka vždy iritovala odlišnost, Když ve společné zemi žili pohromadě Němci i Češi (a samozřejmě Židé, Cikáni a další), tak si velká část lidí nerozuměla.(samozřejmě později, třeba v Sudetách už byla situace jiná). S kým si nerozumím, toho málo znám. Koho málo znám, tak mám snahu se vůči němu jistým způsobem vymezovat, většinou pochopitelně negativně. Píšu sice v první osobě, ale myslím to obecně.

Už v hned v začátcích, kdy se začalo psát doopravdy česky (okolo roku 1300) je základní dílo Kronika tzv. Dalimila

Reklama

prošpikována nenávistnými výroky autora (pravděpodobně českého šlechtice) vůči Němcům. Při každém přijetí nového panovníka, zejména když pocházel z nového panovnického rodu na českém trůnu, bylo požadováno, aby úřady byly obsazovány domácí (ve starších dobách skoro výlučně českou) šlechtou, a úřední jazyk byl český. Když přijela manželka tehdejšího markraběte moravského Karla (později císaře Karla IV.) Blanka z Valois, do českých zemí, musel se její francouzský doprovod vrátit zpátky do Francie, a byla obklopena jenom Čechy (spíše českými šlechtičnami).

Germanizační vlny se střídaly s čechizací, zejména po katastrofách, jako byly mory, nebo třeba za a po husitských válkách. Platilo to zejména pro města.

Jak také mohly být harmonické vztahy mezi národnostmi, když do některých cechů, ve velkých městech převážně obsazených německým obyvatelstvem, se vyskytovaly i zákazy přijímání Čechů. Bohatství vždy budí závist, to rozhodně neplatí jen v českých zemích. Protože němečtí obyvatelé měst byly celkově rozhodně majetnější než jejich čeští spoluusedlíci, lásku tím rozhodně nevzbuzovali. Častá nevraživost mezi Němci a Čechy tedy panovala už ve středověku a samozřejmě i později.

Je dobré hned z počátku upřesnit, že staroměstská exekuce se sice běžně (a prakticky nejinak) nazývá poprava českých pánů, ale to je velmi nepřesné. Tak především, za českého pána v tehdejší době se mohl označit pouze příslušník vysoké šlechty, který měl inkolát v Českém království (žádná hrabata, baroni a ostatní šlechtické hodnosti u nás v té době ještě nebyly zavedeny). .To znamená mimo jiné, že třeba na Moravě žádní usedlí čeští páni nebyli (tam byli moravští páni). Tedy páni, v pravém slova smyslu, při zmíněné exekuci, byli popraveni pouze tři. Navíc, jeden z těch tří byl původem Němec. Každopádně ostatní, dvacet čtyři odsouzenců, českými pány nebyli.

Koho z popravených ale lze považovat za Němce a koho za Čecha? Myslím si, že jediné možné východisko je podle země původu, což se většinou, ne ale vždy, kryje i jazykově. Nebude to ale tak jednoduché. Ke všem popraveným jsem nesehnal zcela precizní původ, a tak někdy to jen odhaduji, zda rodina předtím, (případně i po popravě) pocházela a žila v převážně českém nebo německém prostředí. Zde jsou jednotliví nešťastníci:

 

Z panského stavu:

Jáchym Ondřej Šlik z Holejše Němec (původem, samozřejmě měl inkolát v českém království)

Václav Budovec z Budova Čech

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic Čech

 

Z rytířského stavu:

Kašpar Kaplíř se Sulevic Čech (ku překvapení mluvil německy, i když česky jistě rozuměl))

Prokop Dvořecký z Olbramovic Čech

Fridrich z Bílé Němec (trochu z otázkou, rodina od začátku 15. století žila v

Čechách)

Jindřich Otta z Loosu Němec (též s otázkou, pravděpodobně původem německá vladycká

rodina usedlá v Čechách už od 15. století, ale možná též

česká, – od Otíka z Losu, husitského hejtmana od Lipan)

Bohuslav z Michalovic Čech

Vilém Konecchlumský z Konecchlumí Čech

Diviš Černín z Chudenic Čech

Kryštof Kober z Kobersberka ? pocházel ze slezské rytířské rodiny. Slezan. Němec, Čech?

Jan Jessenius z Jessenu Uher uherský šlechtic narozený ve Slezsku, Lékař, diplomat, rektor

Karlovy univerzity. Mluvil jen německy a latinsky

 

Z městského stavu:

Valentin Kochan z Prachové Čech (pravděpodobně, narozen ve Strakonicích)

Tobiáš Štefek z Koloděj Čech

Jan Šultys z Felsdorfu Čech (pravděpodobně, původem hostinský ze Slaného)

Maxmilián Hošťálek z Javořic Čech

Dr. Jiří Hauenšild (Hauenschild) z Firstenfeldu Němec

Dr. Leandr (Leonard) Rüppel Němec

Jan Kuttnaur z Sonnenšteina ?

Šimon (Simeon) Sušický z Sonnenšteina ?

Nathanael Vodňanský z Uračova Čech pražský primátor, překladatel z francouzštiny do českého jazyka

Václav Litoměřický (Maštěřovský) z Jizbice Čech

Jindřich Kozel z Peclinovce Čech

Ondřej Kocour Čech

Jiří Řečický Čech

Michael Vidman (Wittmann) Čech udává se a byl pravděpodobně Čech, neboť po exekuci a krátké emigraci se rodina vrátila do českého prostředí (Tuchoměřice)

Šimon (Simeon) Vokáč z Chyš a Špicberka Čech

 

Když to shrneme, dostaneme tato přibližná čísla. Z popravených šlechticů bylo sedm Čechů a tři Němci, jeden Uher.a jeden nejasný (Kryštof Kober z Kobersberka), z městského stavu bylo Čechů jedenáct a dva Němci.

Zbývají nám dva měšťané u nichž není snadné určit národnost Jan Kuttnaur z Sonnenšteina a jeho nevlastní syn Šimon (Simeon) Sušický z Sonnenšteina. Sonnenštein se nachází v Sasku (Pirna), tak bych se přiklonil k tomu, že to byli Němci. I když zase na druhou stranu, oba byli členy Jednoty bratrské, která měla svůj základ v česky mluvícím obvatelstvu Výjimek bylo ale samozřejmě mnoho.

 

Martin Fruwein z Podolí

Pocházel ze Slezska a byl to Němec, staroměstský měšťan, který byl za krátké vlády českého krále Fridricha Falckého povýšen do rytířského stavu s přídomkem z Podolí. Je postava, která se mezi popravenými neuvádí.

V červnu 2011 skupina umělců – méně znalých historie – umístila do dlažby na Staroměstské náměstí dvacátý osmý kříž (k předchozím dvaceti sedmi) na paměť popravy(?) právě Martina Fruweina. Že prý tam chybí, a zapomíná se na něj.

Jak to s ním tedy bylo? Bezprostředně po bitvě na Bílé Hoře se neukryl před plenícím vítězným vojskem. Byl zajat a uvězněn (předtím byl vykraden jeho příbytek). Poté je mučen, vyslýchán a vězněn v Bílé věži na Pražském Hradě. Když mu tam byl přečten rozsudek smrti, využil momentální nepozornosti stráží, vyběhl do podkroví věže a z vikýře se vrhnul do Jeleního příkopu. Pádem se zabil. Stalo se to 7. června 1621, tedy čtrnáct dní před staroměstskými popravami. Potom soud rozhodl, že ortel má být vykonán aspoň na mrtvole sebevraha.

Někdy se zpochybňuje, že se Martin Fruwein zabil dobrovolně, ale že prý byl k tomu donucen. Moc se mi ta teorie nezdá. Nutit k činu by jej mohla jen státní moc, a ta by rozhodně raději viděla jeho odstrašující popravu na Staroměstském rynku. Navíc, je logické, že když sebevraždu spáchal ihned po přečtení rozsudku smrti, bylo to z důvodu hnutí mysli a ne z nějakého delšího nucení k ní. Jenže, ono se zpochybňuje skoro všechno, u některých lidí je to přímo hobby.

Teprve 9. června (za dva dny) vyzdvihl z Jeleního příkopu mrtvolu Martina Fruweina pražský kat Jan Mydlář. Spolu se svými pacholky ji dali do pytle a na káře odvezli na místo bělohorského bojiště. Tam bylo tělo rozčtvrceno, hlava a pravá ruka useknuta. Jednotlivé kusy mrtvoly byly rozvěšeny na kůlech před pražskými branami, hlava a ruka byly přibity na šibenici na Koňském trhu.

Jsem toho názoru, že čtvrcení mrtvoly Martina Fruweina katem přesto, že se jedná o ortel nařízený soudem, – nedá se nazvat popravou. Navíc, nebylo to provedeno při staroměstské exekuci (21. června), ale už předtím 9, června. A nakonec, stalo se tak na Bílé Hoře a ne na Staroměstkém rynku. Tedy připomínka jeho památky by měla být jinde (Pražský Hrad, Bílá Hora), a ne kříž na dlažbě Staroměstského náměstí.

 

 

Moravští páni

Je velmi málo známo, že obdobný mimořádný soud se po bělohorské porážce konal i nad „moravskými pány“. Dokonce bylo vyneseno i dvacet ortelů smrti. Jenže nakonec byli odsouzenci omilostněni. Snad proto, že Morava ke stavovskému povstání přistoupila značně vlažněji než Čechy, dokonce se dá říci, že v jisté chvíli k tomu byla i donucena. V ostatních zemích Koruny české, ve Slezsku a Lužici, tamní stavové nebyli souzeni vůbec.

 

K těm českým Němcům

Jeden z našich vůbec nejvýznamnějších historiků, Josef Pekař někde řekl, spíše napsal že: „Ve staletém soužití jsme počeštili Němců více, než oni poněmčili nás.“ Zní to sice jinak, než bývá v našem českém ukřivděném pohledu běžné, ale on to musel mít spočítáno rozhodně lépe než kdokoli z nás.

Po napsání této kapitoly jsem na rozpacích. Naše rodina je německého původu. V Čechách se objevila asi před dvěma sty léty. Doposud jsem nepochyboval, že jsem Čech (a nepochybuji).

Rodiny popravených Fridricha z Bílé a Otty z Loosu, s německým původem, také žily v době staroměstské exekuce v Čechách asi dvě stovky let. Ty jsem ovšem zařadil mezi Němce. A teď si to považ!