Jenže, oni se začali ti sponzoři měnit a s nimi i názvy. Pro člověka, který navštěvuje tato zařízení za účelem sportu nebo kultury tak jedenkrát ročně, začíná zmatení. Pegas Aréna, T Mobil Aréna, ČEZ Aréna, Tipsport Aréna, Tesla Aréna, Toyota Aréna.
No jo, ale ony i ty hokejové, fotbalové, basketbalové atd. ligy se jmenují po sponzorech, Mattoni liga, Gambrinus liga, O2 extraliga.
I sportovní kluby mají v názvech sponzory, v hokeji je jich osm, ve fotbale „jenom" tři. A zní libozvučně, – HC Lasselsberger Plzeň, RI OKNA Zlín. Myslím si, je to blbé, ale co se dá dělat, – peníze jsou prachy.
Podíval jsem se internetem do „starších" zemí Evropy, a tam to tak není. Pravda výjimky výjimečně budou, protože jsem zjistil, že v řeckém fotbalu jedna je ( ale je česká), -Skoda Xanthi FC. V postkomunistických zemích je to sice obdobné, ale vyjma Slovenska, v podstatně menší míře než u nás.
Proč?
Chovají se ti sponzoři jinak tady než venku? Spíše my jim to dovolujeme. A nemyslím tím jen těm imperialistickým nadnárodním hydrám. On i ten Jouda, výrobce knedlíků z Drnohryzova, když dá klubu brankářské sítě a pět balónů, tak chce mít firmu v názvu (FC Knedlíky Jouda Drnohryzov).
Problém tedy možná nebude ani tak v penězích (když to jinde není), ale v tom, že chybí pocit trapnosti, jak ze strany klubů, tak i těch sponzorů.
Když se ty názvy čtou, není to potěšení, ale proč tomu podléhají i sportovní komentátoři, například: „hráči Mountfieldu zvedli po druhé třetině hlavy". Přece nemají nařízeno, že nemohou říci hráči Českých Budějovic, či jenom Budějovičtí. Nebo: „to se v Toyota Areně dějí věci", můžou se přece dít na letenském stadiónu. Je to spíše tak, že necítí tu trapnost vlastního projevu.
Závěrem mi vychází, že je to kulturní buranství, které je v nás, tedy, za které si můžeme sami.